Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, moderní doba je dobou závislosti na elektrické energii. I když se snažíme snižovat finální spotřebu ekologickými ledničkami, pračkami a televizory co nejvyšších řad, fosilní zdroje pro výrobu elektřiny se spotřebovávají mnohem rychlejším tempem, než jakým postupuje vývoj úsporných zařízení. Využití alternativních zdrojů energie a vývoj nových technologií se tak ukazují být ne pouhým výmyslem „zelené lobby“, ale reálnou nutností. Ne nadarmo dnes získávají rozvinuté země výraznou část elektrické energie z obnovitelných zdrojů – třeba Norsko 96 % z vody, Island 30 % z geotermálních zdrojů a Francie 73 % z jaderného štěpení.

V současné době se energetika vydává dvěma zdánlivě protichůdnými směry, které spolu ale úzce souvisí – cestou expanze a cestou redukce. Heslo olympijských her „Rychleji, výše, silněji“ by se stejně dobře dalo uplatnit i na poli energetiky (jen místo „výše“ by se dnes hodilo „více“). Zvětšujeme větrné elektrárny, zvyšujeme počet elektrifikovaných oblastí, stále narůstá i množství elektrických spotřebičů, bez kterých se už v každodenním životě neobejdeme – elektrické kartáčky nahradily staletí fungující kartáčky manuální, místo papírových atlasů si dnes každý raději na cestu vezme GPS navigaci. Zároveň ale ve spoustě oblastí dochází k redukci. Snažíme se snižovat svou spotřebu energie a závislost na veřejné síti a také začínáme využívat tzv. malé zdroje. Podle reálných předpokladů by jich do dvaceti let mohlo být v systému zapojených až 1,2 milionu kusů.

Hesly dnešní energetiky jsou decentralizace a víceúčelovost. Představte si rodinný dům, nezávislý na dodávkách energie zvnějšku a naplněný inteligentními spotřebiči, které spolu dokáží komunikovat a v případě potřeby vrátit naakumulovanou energii zpět do systému. Zní vám to jako hudba vzdálené budoucnosti? Ale přesně takhle může budoucnost vypadat – a ne až tak vzdálená! Díky bateriím a solárním systémům by se v roce 2020 mohla soběstačnost rodinných domů pohybovat až na hranici 70 %. V současnosti jsou také testovány pilotní projekty evolučních sítí, tzv. smartgrids, a ukazuje se, že jsou velice dobře životaschopné. Tato budoucí forma energetické infrastruktury využívající nové prvky ve formě malých zdrojů, baterií, setrvačníků a dalších zařízení má našlápnuto na to stát se efektivním řešením, které v dlouhodobém horizontu ochrání nejen životní prostředí, ale i kapsy odběratelů energie. Nicméně aby se tento projekt (který je v současnosti testován například v tzv. Smart regionu Vrchlabí) mohl úspěšně realizovat, je třeba, aby se do něj zapojili jak výrobci, tak distributoři energie.

Klíčovým prvkem se pro energetický koncept budoucnosti ukazuje být hlavně otázka akumulace, která v současné době ještě není vyřešená ani technologicky, ani legislativně. Velký potenciál se skrývá zejména v technologii Power2Gas, která umožňuje přeměnu nadbytečné energie v plyn a jeho následné využití v automobilech, továrnách i standardní plynové síti. Větší množství nárazově vytvořené energie se v současnosti zatím ukládá pouze do přečerpávacích vodních elektráren (v ČR najdete tři), jejichž stavba je ale extrémně finančně náročná. Nalezení praktického způsobu, jak nevyužitou energii efektivně (a s nízkými náklady) ukládat a v případě potřeby opět čerpat, je tedy hlavním cílem, který před sebou soudobá evropská energetika má.